Odpad, který rozesměje snad jen masožravé tygry?

Když se filmovým tvůrcům nedaří zaujmout diváky, výsledkem může být něco, co se sice snaží být komedií, ale místo smíchu vyvolává spíše zoufalství. Tento fenomén vyniká v tragikomické peckce z roku 2002, kterou režíroval Vítem Olmer. Kdyby tento film nikdy neexistoval, nikomu by to opravdu nechybělo.

Komedie, která nebyla ani trochu vtipná!

Film se pokouší bavit, ale výsledek je spíše k pláči. Ve filmové databázi, kde se veřejnost dělí o své názory, dostal pouhých 7 %. A když se podíváme na recenze diváků, mnozí raději film vůbec nezmiňují.

Pět příběhů, které by snad ani neměly být vyprávěny

Snímek je rozdělen do pěti epizod, které se snaží zobrazit manželské trable, ale výsledek je s velkým otazníkem. V jedné z povídek vystupuje důchodce Divoký, který je pod pantoflem manželky, v jiné se potkáváme s postavami pana inženýra Zawinula a pana Rozvinula, což jen přidává na kontroverzi.

Kino navštívilo jen pár šťastlivců?

Film byl uveden do českých kin v lednu 2002 a i přes marketingovou kampaň oslovil jen malou hrstku diváků - přibližně 5,5 tisíce. Scénář, který má pověst ospalého zoufalství, byl inspirován povídkami, které Olmer napsal pro českou verzi Playboye. Což samozřejmě naznačuje, že očekávat něco originálního a cenného by bylo příliš optimistické.

Ocenění, z něhož radost nikdo nemá

Na rozdíl od jiných, kvalitních českých filmů, tento snímek zasáhl do jiného segmentu cen. Waterloo po česku získalo cenu Plyšový lev, kterou se uděluje nejhorším českým filmům. S trochou ironie by se dalo říct, že i tento film se dočkal své trofeje.

Hrdinové na scéně: Jen teď nějaký záblesk naděje?

Naštěstí se objevují i světlejší momenty, což jsou herecké výkony. Mezi hvězdami, které se ve filmu objevily, je například Jiří Krampol, jehož výkon byl většinou hodnocen pozitivně. Dále Oldřich Vízner, Eva Holubová a Emilie Vašáryová dokázaly přinést do filmu nějakou tu špetku důvtipu.

Hudba, která alespoň nezklamala

Naštěstí se našla i chvályhodná složka, kterou je hudba. Ta, vytvořená Vladimírem Franzem, Michalem Dvořákem nebo Jiřím Stivínem, dávala některým scénám potřebnou atmosféru.

Divácké kritiky: Smích nebo pláč?

Přestože se najdou pozitivní prvky, většina diváků má na film jednoznačný názor. Někteří z recenzentů uvedli, že během sledování měli potřebu zvracet, jiní byli zmatení tím, jestli se mají smát nebo brečet. Zajímavé je, že jeden z diváků opustil kino po 15 minutách!

I když je tento film hodně kontroverzní a sporný, vyplatí se ho vidět, abyste si udělali vlastní názor. Možná vás překvapí, co všechno se zde skutečně stane.