
Názory umělců na otázku obrany: Zbrojení a otázka branné povinnosti v ČR
2025-03-31
Autor: Jakub
Je nezbytné zvyšovat výdaje na obranu? Jak hodnotí umělci současnou bezpečnostní situaci? A jaký postoj zaujímají vůči povinné vojenské službě pro mladé muže a ženy? Tyto otázky vzbudily živou diskusi mezi veřejně známými osobnostmi, které se k tématu vyjádřily.
Herec Ivan Vyskočil se vyjádřil velmi kriticky. Podle něj se česká vláda snažila občany odzbrojit, a to mělo počátky už za doby Václava Havla. Poukazuje na paradox, že zatímco se vláda snaží o zbrojení, občané, především ty nejzranitelnější skupiny, jako jsou důchodci a matky samoživitelky, pocítí důsledky navyšování výdajů. „S těmito proklamacemi o zbrojení nesouhlasím, protože si uvědomuji, jak to zaplatíme. Znovu to odnese obyčejný lid,“ prohlásil Vyskočil.
Na druhou stranu uznává, že armáda by měla existovat a měla by být kvalitně vybavená. Doporučuje však gradualistický přístup k vojenské službě, který by místo dvouletého výcviku mohl být zaměřen na domobranu a občanskou výchovu. „Bránit svou vlast může účinně jen ten, kdo ji považuje za svou,“ dodal.
Další umělec, Michal Gulyáš, poukázal na to, že armáda je „černá díra na peníze“ a kritizoval plány na zvyšování výdajů s tím, že nejprve by měly proběhnout audity a racionální investice. Gulyáš doporučuje zaměřit se na smysluplné reformy namísto bezhlavého navyšování rozpočtu. Byl skeptický, že by vojenská služba mohla přispět k zajištění skutečné obrany státu, když spíše vidí vnitřní problémy jako větší hrozbu.
Moderátor a scenárista René Kekely se připojil k debaty. Upozornil na to, že v minulých letech došlo k investicím, které nevydaly očekávané výsledky, a že armáda potřebuje důkladnější přezkoumání. „Kdyby k nějaké krizi skutečně došlo, doufám, že se všichni naši zákonodárci postaví k obraně naší země,“ řekl Kekely.
Bruno Solařík, publicista, varoval před vojenskou pomocí Ukrajině a zpochybnil legitimitu rozšiřování českých výdajů na obranu, když zdůraznil, že by měly být primárně orientovány na ochranu naší vlasti. „Naše vláda se soustředí na cizí obranu, čímž oslabila naši vlastní bezpečnost,“ podotkl Solařík.
Zajímavé bylo také vyjádření Slávka Boury, který vyzval k zamyšlení nad tím, jak mediální výstupy ovlivňují veřejné mínění a vytvářejí strach jako komoditu. Vyjádřil obavy, že generace Z nebude připravena na vojenský konflikt, protože většina mladých upřednostňuje mírový přístup.
Debata o zbrojení a vojenské službě tedy otevírá mnohá témata o bezpečnosti, odpovědnosti a vlastenectví v moderní české společnosti. Zda by měli umělci jako veřejné osobnosti hrát roli v této diskusi, se už stává otázkou, která by mohla vést k dalšímu zamyšlení nad tím, jakou budoucnost si Česká republika přál pro svou armádu a její občany.