Když jsme vylezli z letadla ve Florencii, očekávali jsme slavnostní uvítání, ale místo toho nás zasáhla smršť blikajících fotoaparátů. Po chvilce však blesky ustaly a stadionem se začal rozléhat smích a upravené pohledy celnic a hostesek. Naše modré obleky vypadaly v porovnání s italským stylem přinejmenším komicky.

Naše cesta k autobusu zesílila ironii komentářů, jak "skvěle" vypadáme. Sako vypadalo, jako bychom přišli z montovny, a kalhoty byly pomačkané jak staré noviny. Měli jsme pocit, že jsme se stali manekýny z domu hrůzy.

Uloupené vítězství a úžasná atmosféra

První utkání se Spojenými státy proběhlo za výjimečné atmosféry. Stadion byl zaplněn čerstvými dezertéry, kteří s námi zpívali hymnu, zatímco se po nás nesly jásající chorály našich fanoušků. Když jsme vyhráli 5:1, euforie zaplavila každého z nás!

Následné vítězství 1:0 nad Rakouskem nás posunulo do skupinové fáze. Tím jsme si získali malou odměnu na oslavách – vařené české jídlo a pivo, což vyvolalo úsměv na našich tvářích. Měli jsme pocit, jako by se nám splnily sny.

Kauza s rukavicemi a policejní eskortou

Ale co by to bylo za turnaj bez problému? FIFA nám poslala pokutu za reklamní nápisy na rukavicích. Tak jsem improvizoval a izolepou oblepil názvy firem, což mě nakonec ochránilo před dalším trestem.

Na poslední zápas jsme se přesunuli do Říma chráněni policejní ochranou. Italové nám ukazovali tři prsty, a my jsme raději zůstali ukryti v bezpečí malého hotelu.

Boj o postup a nesnesitelné napětí

Poslední souboj o první místo ve skupině proti Německu byl pro nás náročný. Po prohře 0:1 jsme však cítili odhodlání a podporu od lidí doma. Prezidentova slova vyhesla do celé kabiny a povzbudila nás navzdory obrovskému tlaku.

Bohužel se stalo, že pískání rozhodčích nám znovu nebylo nakloněno. Klesli jsme po neuznaném gólu. Po zápase však nebyli fanoušci zklamáni; byli hrdí na náš výkon.

Návrat domů a slavnostní uvítání

Když jsme se vrátili domů, fanoušci nás vítali s otevřenou náručí. Do Prahy jsme přiletěli jako vítězové s třemi triumfy pod páskem a neoficiálním pátým místem. Všichni jsme sdíleli nádherný pocit hrdosti a povzbuzovali se navzájem, abychom si tuto dobu pamětovali.

Euforie z úspěchu nás naplnila, a když jsme viděli, jak se lidé shromažďují na letišti a skandují naše jméno, uvědomili jsme si, že naše snažení a práce se vyplatily. Rozohřívajíci zážitek, který nás spojil, na celý život.