ROZHOVOR: „Občas můžeme vidět na obrazovkách naprosté dno. Otravným příkladem je například pořad Výměna manželek. Tam si lidé nahlížejí i do záchodu. To už je pro mě trochu moc,“ sdělil Jan Rosák, herec, moderátor a scénárista, serveru PrahaIN.cz.

S jakými plány jste vykročil do letošního roku?

„Můj život je už o poznání klidnější, ale stejně jsem pořád v jednom kole. Starám se s manželkou o naše tři vnoučata, občas vyjedu někam na besedu nebo na divadelní představení. Setkávání s posluchači mě velmi baví, protože tam přijdou lidé, kteří chtějí poslouchat a povídat si. Pracuji pro Český rozhlas 2. Každý týden v pátek mám tříhodinový pořad Šťastnou cestu, do toho ještě připravuji různé další věci, například o češtině, o cestování, o architektuře a podobně. Ty náměty jsou pestré, zajímavé a tu práci mám rád. Pro televizi už nepracuji od okamžiku, kdy skončil náš pořad Poklady z půdy.

V minulosti se objevily hlasy o vašem stažení do soukromí. Jak to tedy je? Co plánujete na letošní rok?

No, už mám věk na to, abych se trochu stáhl, ale to má ještě svůj čas. Budu dál pracovat pro rozhlas, ale určitě nebudu rozšiřovat svůj pracovní záběr. V mé profesi jsem byl vždy maximálně vytížený a teď si chci trochu užít důchodu. Snažím se být co nejvíc s rodinou a s vnuky. Už jsem přibrzdil některé aktivity, například s Amforou jezdím minimálně, už jen asi dvakrát ročně, na tenis a fotbal už nehraji. Už mě nebaví stále si někde něco dokazovat. Když dostanu zajímavou nabídku, tak zvážím, jestli se mi to vůbec vyplatí jet. Přiznávám, že už nejezdím na výjezdy dál než sto kilometrů od Prahy. Když dostanu něco tady v okolí, nemám s tím problém. Zahraji divadlo nebo se zúčastním nějaké besedy s diváky. Na delší zájezdy už se mi ale nechce.

Vy jste se vždy vyhýbal plesům. Je to pravda?

To je absolutní pravda. Moderovat plesy odmítám zcela zásadně. Postihlo mě to v minulosti pouze několikrát a vždy jsem plesy moderoval s největším odporem. Takové prostředí nemám rád a hrozně mě to nebaví. Především mi vždy vadilo, že člověk, který ples uvádí, něco říká, a lidi jsou tam sklopení nad talíři, cinkají příbory, dlabou řízek a ničeho si nevšímají. Takže pomluva to opravdu nebyla.

Rád cestujete. Kam zamíříte letos?

Plány máme veliké. S celou rodinou pojedeme na výlet do Barcelony a těším se, že si to pořádně užijeme. Nepochybně pak budeme trávit také čas s našimi přáteli. Už mnoho let máme partu přátel, kteří mají společnou zálibu, kterou je dobré víno. Takže se pravidelně scházíme u vína. A také jezdíme na Moravu i do zahraničí.

Dáváte přednost bílému, nebo červenému?

To je otázka, která každému člověku, který má rád víno, vyloudí úsměv na rtech. „Bílé, nebo červené víno?“ To je otázka, při které vždy trochu nadskočím, když se mě takto zeptá číšník. Červené víno může být výborné a může být hrozné. A bílé víno může být skvělé a může být také příšerné. Je třeba vědět, odkud to víno je, jaká odrůda nebo z které je provincie a podobně. Takže mám rád červené a mám rád i bílé. A spíš suchá vína.

Dáváte vnukům nové zkušenosti? Vyrážíte třeba na výpravy do lesů?

S manželkou už několik let bydlíme v Praze a žádný pořádný les, kam bychom s nimi mohli chodit, nemáme, ale naši vnuci teď stejně mají úplně jiné spády. Jsou oba sportovci a teď mají nový koníček. Před časem si oblíbili lezení na umělou stěnu, to je teď jejich největší záliba.

Vy jste si to také zkoušel?

Přiznávám se, že umělou stěnu jsem nikdy nezkoušel. Ani předtím, a teď už vůbec ne. Vím, co si můžu dovolit a nerad bych spadl z pětimetrové výšky. Ale je zajímavé sledovat ty kluky na stěně, to mě hodně baví. Máme ještě vnučku a ta pro změnu tancuje. Například právě teď pojedeme s manželkou pro vnuky do Říčan. Vyzvedneme je ze školy a pak je rozvezeme na kroužky.

Občas se ozývají různé hlasy, které tvrdí, že dnešní mladá generace bude vyrůstat v poněkud složitém světě. Jak to vidíte vy?

Doba je samozřejmě mnohem složitější než ta, ve které jsme ještě před několika lety žili. Na člověka útočí doslova ze všech stran nejrůznější vlivy. Myslím si, že je poměrně těžké odolávat i nejrůznějším kreténům, kteří nás oslovují a hovoří na nás na Facebooku i na dalších různých sociálních sítích. V tomto smyslu to mají naši vnuci nepochybně daleko mnohem těžší, než jsme to měli my. Já jen doufám, že pokud na ně budu mít nějaký vliv, tak jej bezvýhradně použiji na to, abych je uchránil před těmito různými hlupáky. I když je to velmi těžké.

Vy jste se udělal radikální krok a odstřihnul se od všech sociálních sítí?

Ano, je to tak, a proto se mi nyní daří skvěle. Asi před rokem a půl jsem třískl do stolu a řekl jsem dost! A skutečně jsem se od tohoto prostoru odstřihl. Nemám důvod hádat se s nějakými hlupáky, kteří se navíc schovávají v anonymitě. Udělal jsem to už před rokem a je mi krásně, protože tihle hňupové na mě už nemůžou. To, co se občas děje na sociálních sítích, je skutečně strašné a nevidím důvod, proč bych měl být toho dál součástí. A to není všechno. Na některých televizních stanicích běží totálně úpadkové pořady. Moji vnuci mají to štěstí, že se na televizní programy nedívají, takže na ně nemají vliv ty strašlivé jevy, které na člověka občas vykouknou z různých imbecilních pořadů, jako je třeba reality show. Mě tyto pořady hluboce uráží a nechci s tím mít nic společného.

Vy jste mnoho let patřil mezi známé televizní tváře. Vždy z vás zářil optimismus. Teď z vás cítíme jakési zklamání.

Máte pravdu, je to samozřejmě zklamání. Protože to, co dnes občas můžeme vidět na obrazovkách, spadlo na naprosté dno. Některé pořady se propadly do absolutního suterénu, je to opravdu strašné. Je za tím samozřejmě především business. Otravným příkladem je třeba Výměna manželek. Tam se lidé vzájemně dívají nejen do postelí, ale i doslova do záchodů, a já nevím, co všechno. To je přece příšerné. Tyto věci už nechci ani vnímat, ani o nich vědět. Možná jsem se o nich ani neměl raději zmiňovat, protože člověk se ušpiní, jen o tom promluví.

Rozumím.

Není mi z toho dobře a trochu mě mrzí, jakou podobu některá televizní tvorba dostala. Je to škoda. Nepatřím k zapšklým dědkům, kteří tvrdí, že v dobách jejich mládí byl svět hezčí, holky krásnější a pivo lépe chutnalo. To v žádném případě. Domnívám se, že jsem velmi tolerantní člověk. Umím se přizpůsobit modernímu světu i dnešní době. Jsem ale přesvědčený o tom, že některé hranice vkusu nesmí být v normální společnosti překročeny. A to občas bohužel děje.