Zábavný park Krtkův svět nebo absurdní tragédie?

Krtkův svět, co se inspiroval pražským parkem, se stal centrem kontroverze, kdy snímek zpochybňuje pravdu o jeho vzniku. Filmař Josef Roušal, zapletený do celého skandálu, se snaží proklamovat svou pravdu skrze subjektivní a zkreslený pohled na situaci. Tenhle ‚film‘ však působí spíše jako jednostranná agitka než jako umění.

Premiéra snímku: Circus v Lucerně!

Premiéra snímku byla jedinečná podívaná! V historické Lucerně se sešli Roušalovi fanoušci, celebrity, novináři a politici, zatímco po foyer pobíhal plyšový Krteček. Všichni netrpělivě očekávali, až Roušal vystoupí a sdělí svůj pohled na situaci.

Bojovník proti systému?

Roušal neustále opakoval, že je obětí korupce a politických machinací, a poprosil diváky o podporu na sociálních sítích. Jeho proslov vyvolal v sále mexickou vlnu, jako by měl přítomné motivovat k revolučním činům. O co se ale vlastně snaží? Tohle není film, ale recyklované proklamace.

Mistryně nezvládla inscenaci!

Režisérka Eva Toulová sice nepatří mezi nejoblíbenější, ale ve svém snažení o dramatické ztvárnění Krtkova světa se dopustila řady chyb. Její neschopnost udělat ze snímku něco smysluplného paradoxně přispívá k tomu, že je vlastně nejvtipnějším kouskem její filmografie.

Příběh nespravedlnosti: Kde je pravda?

Krtkův svět nás nepřesvědčí o Roušalově hrdinství. Na scéně se objevují lobbistické flashbacky a postavy vypadají spíše jako karikatury než jako skuteční lidé. Kde chybí dramatické napětí, tam je povrchní sentiment.

Rodinné drama bez hloubky

Roušalova rodina, obzvláště jeho žena, slouží jako symbol oběti jeho boje. Toulová ale nezvládla vnitřní konflikt vybudovat, a tak postavy zůstávají ploché a neuvěřitelné. Místo toho, aby filmař šel naproti emocím, servíruje pouze otřepané fráze.

Absurdity a výsměch?

Filmu chybí soudnost, a tak jeho pokusy o humor zní spíše jako přešlapy. Od scén s dětskými herci, které hraničí s exploitací, po mírně campové výstupy - Krtkův svět se jeví jako pokus o absurdní drama, které se však v mnoha ohledech zcela míjí cílem.

Nostalgie či zklamání?

Premiéra Krtkova světa evokuje pocit, že jsme zpět v devadesátých letech české kinematografie. Roušalovo ego a společenský odpor se tu mísí s trapností a bizarností, a tak rozhodně nejde o uspokojivou podívanou. Jakmile selže plán, je to spíše výzva než triumf, a film se hrdě hlásí k neúspěchu.

Závěr: Poněkud tragikomický výtvor!

Dojem, že jde o snímek spíše pro posměch, než pro umělecké vyjádření, je nepopiratelný. Krtkův svět tak vyznívá jako křečovitý pokus o mobilizaci publika na jedné nebo druhé straně sporu, avšak tomuto pokusu přebývá režijní zmatek a nezvládnuté herectví. Pokud něco, Krtkův svět je varovným příkladem toho, jak filmech mohou selhat ve všech aspektech.