V sobotu 16. března 1978 se na hladině Atlantiku odehrála dramata, která se navždy vpíšou do dějin ekologických katastrof. Tanker Amoco Cádiz, nesoucí přibližně 230 tisíc tun kuvajtské ropy, se stal obětí silné bouře, když se na jeho palubě porouchala řízení. Kolosální loď, měřící 334 metrů, byla vržena jako kus dřeva k bretaňskému pobřeží.

Kapitán Panagiotis Stantzos se snažil o pomoc a vyslal nouzový signál blízkým remorkérům, ale administrativní komplikace oddálily záchrannou akci. Loď se zavčas dostala na mělčinu poblíž přístavu Portsall, avšak její snaha o záchranu selhala, což vedlo k jedné z nejhorších ekologických katastrof v moderní historii.

Bouře a selhání záchranných operací způsobily, že tanker narazil na skaliska, což vedlo k jeho roztržení. Ropa začala v ohromujícím tempu unikat do moře a během několika hodin pokryla hladinu černou vrstvou, která se šířila podél pobřeží.

Jak se situace dále vyvíjela, plocha znečištění dosáhla až 300 kilometrů podél bretaňského pobřeží a zasáhla přírodní rezervace a ústí řek. Zklamaní rybáři přišli o obživu a turistický ruch v oblasti se propadl na dno. Juvenilní exempláře ryb a mořské fauny byly fatálně zasaženy toxickým prostředím, což vedlo k dramatickému poklesu populace těchto druhů.

Francouzské úřady se snažily reagovat na situaci a hledaly způsob, jak vitální ekosystémy ochránit. Experimentovaly s chemickými látkami, vypouštěly plovoucí bariéry a dokonce i spalovaly ropu na hladině. Bohužel většina metod selhala a mokřady, pláže a ústí řeky byly pokryty dekou ropy a strádaly roky. Ruční úklid se snažilo pomoci stovky dobrovolníků, kteří se chopili lopat a hadrů, aby odstrančili ropu z pláží. Trvalo více než deset let, než se ekosystémy začaly alespoň částečně zotavovat.

Havárie tankeru Amoco Cádiz zanechala nezaměnitelnou stopu na námořní legislativě. První důsledky vedly k rozpravě o nutnosti dvojitých trupových stěn pro tankery, aby se snížila pravděpodobnost úniku ropy při nehodě. Po dlouhých letech soudních sporů byla nakonec francouzská vláda úspěšná v soudním řízení proti společnosti Amoco, majiteli tankeru, a vynutila si odškodnění ve výši přes 200 milionů dolarů.

Dnes, více než 45 let po havárii, si lidé stále pamatují, jak jedna katastrofa změnila nejen mořské hospodářství, ale i legislativní rámce pro ochranu oceánů. Tato událost nám připomíná, jak křehký je ekosystém naší planety a jak důležité je chránit ho před dalšími podobnými hrozbami.