Příběh paní Aleny, nevidomé samoživitelky, sleduje Veronika už několik let. Jak se vlastně seznámily?

Veronika: S Alenou jsme začaly spolupracovat před sedmi lety, když jsem dělala reportáž o dobrovolnictví. Na chvíli jsem byla její asistentka a zjistila jsem, že pomocí kompenzačních pomůcek zvládne řadu věcí sama. Například umí používat slepeckou hůl nebo aplikaci, která jí pomáhá se orientovat v městské dopravě.

Alena má nyní pětiletou dceru Šarlotu. Zachytili jsme období jejího těhotenství a chceme v dokumentaci pokračovat. Jak Alena situaci zvládá?

Veronika: Velmi dobře, ale není to vždy snadné. Někteří lidé ji kritizují, že je sobecká, protože vychovává dceru jako nevidomá matka.

Kritika se týká především toho, že si objednala asistenci pro dítě. Alena se s tím občas setkává, ale většina reakcí je pozitivní. Co se týče výchovy, Šarlota už nyní pomáhá Aleně s orientací v prostoru. Říká jí „mami, pozor na ten obrubník“ nebo „tady je překážka“.

Alena je také samoživitelka, což je pro ni velmi náročné. Jak se jí podařilo postavit na vlastní nohy?

Veronika: Pracuje na čtvrt úvazku v organizaci Spolu s vámi, kde se zaměřuje na osvětu o nevidomých a pomáhá ostatním. Ještě k tomu pobírá invalidní důchod, který se skládá z několika příspěvků. Celkově se její měsíční příjem pohybuje kolem 26 tisíc korun, ale vychází jen s těžkostmi. Například se jí nedostává na příspěvek na dítě nebo na živobytí.

Alena má třetí stupeň invalidity, což jí umožňuje čerpat různé příspěvky na kompenzační pomůcky a další výhody. V současnosti se ale objevují otázky ohledně nových zpřísnění pravidel pro přidělování dávek. Například chystané reformy, které by mohly zjednodušit systém dávek a zvýšit jejich dostupnost.

Superdávka, jak ji média nazývají, spočívá ve sloučení různých dávek do jedné. Ale prospěje to lidem jako je Alena, nebo s tím budou problémy? V současnosti máme zajištěné mínění odborníků, kteří říkají, že novela, která je nyní ve Sněmovně, může přinést smíšené výsledky. Část lidí se obává, že to zkomplikuje život těm zranitelným skupinám, jako jsou právě samoživitelky nebo rodiny s dětmi.

Během debat se objevují obavy, že mezi zranitelnými skupinami nebudou zahrnuty všechny, a hlavně, jak to ovlivní samoživitele s dětmi staršími než osm let. Přesto se na to vláda snaží reagovat a uvažuje o různých variantech, jak situaci zlepšit. Pokud reforma projde, měla by platit od léta, ovšem existuje riziko, že se budou muset nastavit nová kritéria, což celou situaci zkomplikuje.

V souvislosti s těmito změnami je také důležité sledovat, jak to ovlivní situaci na trhu práce. Zaměstnanost nevidomých v Česku je stále velmi nízká; asi 70 % zrakově postižených nepracuje. Alena má štěstí, že se jí podařilo najít zaměstnání, ale víme, že situace na trhu se nezlepšila a stále převládá předsudek vůči lidem s hendikepem.

Je tedy klíčové, aby nový systém dávek podporoval nejen ty, co pracují, ale také ty, kteří se snaží situaci nějak zvládnout. Diskuze kolem těchto změn je tedy nejen o financích, ale i o tom, jak správně nastavit podmínky, abychom nevytvářeli další nerovnosti.