Česká architektura na světové výstavě v Japonsku

Pro architekty Michala Gabaše a Tomáše Beránka z Apropos Architects byla příležitost postavit reprezentativní pavilon na Expo 2025 v Osace obrovskou ctí. Vznik tohoto unikátního díla, které letos reprezentuje Česko na světové scéně, vyžadoval dva roky intenzivní práce ve spolupráci s kolegy jako Nikoleta Slováková, Tereza Šváchová a studio Lunchmeat.

Náročná cesta k realizaci

I když by se mohlo zdát, že práce v Japonsku bude pohodová, protože tento národ proslul klidem a precizností, skutečnost byla složitější. Naši architekti se museli přizpůsobit přísným pravidlům a požadavkům, které kladli japonští úřady. "Celkový proces trval přibližně 28 měsíců," říká Beránek. "Museli jsme splnit odhadu nespočet nelogických požadavků, jako například testování statických spojů a zavádění požadavků na požární bezpečnost."

Inspirace ve spirále

Pavilon má unikátní spirálovitý tvar a je postaven především z českého smrkového dřeva, což přineslo další výzvy. Architekti museli čelit tvorbě jedinečné fasády, která zahrnuje umělecké prvky a panelový systém odolávající seismickým otřesům.

Komunikace napříč kulturami

Největšími výzvami pro architekty však nebyly jen technické aspekty, ale také komplikovaná komunikace. Gabaš vzpomíná na prvotní spolupráci s KINO Architects, která kvůli nedostatečné podpoře nápadu spirálovité dřevostavby nebyla přínosná. Změna směřování zamířila k tokijským architektům Franku la Rivierovi a Koenovi Klinkersovi, kteří pomohli projekt dotáhnout k úspěchu.

Pavilon jako symbol růstu

Celá struktura pavilonu je koncipována jako metafora osobního a společenského rozvoje. Jak návštěvníci stoupají po spirále, rozšiřují se jejich obzory a poznání. Architekti ve svém konceptu reflektovali nejen estetiku, ale i vnitřní poselství, které má podněcovat k zamyšlení.

Závěr – co bude s pavilonem po Expu?

Ačkoli je pavilon koncipován jako dočasná konstrukce pro Expo 2025, plánuje se s ním nakládat i po skončení výstavy. Možností je buď jeho prodej a zachování v Japonsku, nebo návrat do ČR. I po skončení výstavy však bude nutné obnovit pozemek na původní stav, což vyvolává otázky o ekologičnosti přepravy materiálu zpět.

Zatímco architekti tvrdí, že projekt je pro ně velkou ctí, kladou důraz na hodnotu zkušeností a výměny informací, které přinášejí podobné mezinárodní projekty. Věří, že pavilon nejen reprezentuje Českou republiku, ale i přispěje k rozvoji kulturního dialogu mezi národy.