Na festivalu jsem potkala Toma, který byl naprosto okouzlující. Jeho smysl pro humor a energie mě okamžitě oslovily. Zamilovala jsem se. Avšak brzy na mě začaly vyplouvat na povrch jeho sexistické vtipy, které byly nejen nevhodné, ale také otřesné, zejména jeho příběhy o únosech žen, které se mu zdály jako úsměvné.

Poslední kapkou bylo naše sledování filmu inspirovaného případem Nataschi Kampusch, kdy Tom pronesl: „Je hustý, jak dlouho ti chlapi dokážou schovávat ženskou!“ Bylo to, jako by si ani neuvědomoval, jak vážněji téma únosu žen je.

Namísto toho, abych mu mařila radost, řekl mi pak s úsměvem: „Kdybych tě unesl, dostávala bys prosecco a čokoládu, ale musel bych tě hlídat, aby sis nezapomněla zaplatit nájem!“ Zatímco jsem se snažila brát jeho slova s nadhledem, ve skutečnosti mi bylo z toho všeho neuvěřitelně nepříjemně. Ten večer jsem nemohla spát, v mé mysli jiskřily otázky a obavy z jeho pohledu na svět.

Čím dál víc jeho poznámky přicházely, tím více jsem si uvědomovala, že muže jako Tom ve svém životě nechci. Když jsme se dostali k vážné diskuzi o mých pocitech, odmítal chápat, proč mě jeho žerty urážejí. „Ty jsi paranoidní! Vždyť si jen dělám srandu!“ To, co pro něj bylo vtipem, pro mě bylo těžkým břemenem.

Přiznám se, že jsem podceňovala, jaký devastující vliv jdou takové sexistické vtipy mít na moji lásku. Brzy se ze mě stala žena, která se cítila z řady porušena a podceňována. Nakonec jsem se rozhodla, že už nemohu zůstat s někým, kdo mě nebere vážně. Rozchod s Tomem byl bolestivý, ale skvělou lekcí. Nikdy bych neměla tolerovat sexistické poznámky, a to ani ze strany někoho, koho miluji.

Vztah plný úcty je to, co každá žena zaslouží, a je čas přestat se smát vtipům, které ve skutečnosti nejsou legračními ani trochu!