Spolu s historikem Rainerem Mertensem jsme prozkoumali výstavu, která připomíná tragické transporty za holocaustu. Soustředili jsme se na velké makety, které ukazují ambiciózní plány nacistů.

V Evropě převládal rozchod kolejí 1435 milimetrů, ale nacisté měli v úmyslu tento standard rozšířit na tři metry pro svojí šírokokolejní dráhu. Tento ambiciózní projekt měl zahrnovat koridor, který by vedl přes Prahu s plánovanými zastávkami v Kazani a Rostovu nad Donem na východě.

„Plány, které nacisté vypracovali už od roku 1943, jsme spojili a vytvořili dva modely. Šírokokolejné vlaky měly být určené pro různé účely – od vagonů pro takzvané árijce, až po soupravy pro nuceně nasazené lidi ze východu. Do každého vagonu se mělo vejít na 480 osob. Tyto ambiciózní úvahy přicházely ve chvíli, kdy nacisté prohrávali u Stalingradu, ale stále vytvářeli nové trasy a plánovali, kam povedou,“ popisuje historik.

Šírokokolejné projekty se snažily zapadnout do nacistické ideologie, ale většina z nich zůstala pouze na papíře. Rainer Mertens se zamýšlí nad tím, jestli za těmito bizarními nápady nestála touha po propagandě. „Něco takového by nikdy nefungovalo. Aby se takový královský vlak pohyboval, potřeba enormní množství energie, což dává důvod, proč tyto plány zůstaly nerealizovány,“ vysvětluje.

Megalomanství nebylo výsadou pouze nacistického Německa. Krátce po válce se objevily další radikální projekty, jako například jaderné lokomotivy, o kterých snili Američané a Sověti. Historik přibližuje: „Reaktor by musel být izolován, což by z těchto strojů učinilo nebezpečné a těžké monstra. Nakonec zůstaly jen na papíře a v skicách.“

Ve východním Německu, za socialistického státu, Deutsche Reichsbahn, zůstal jako název, což vyvolávalo odvážné paradox na železnicích rozdělené země. Mertens upozorňuje: „Důvodem nebyla jen cena, ale také politické důsledky. Systém železnic byl tvořen tak, že východní Berlín byl spravován centrálními řídícími orgány a takto byla zajištěna kontrola nad železničním provozem i v západních sektorech města.“

I přes snažení o modernizaci a vysoce ambiciózní projekty, jako byly jaderné lokomotivy, zůstává realita železnic v Německu i dnes důležitým tématem, kdy se přetahují mezi historií a současností. Přesto se dá říct, že mnohé z plánů, které měly ovlivnit evropskou dopravu, se staly pouhými historií a příběhem, který se vypráví jen ve sbírkách a na výstavách.