Rok 2024 přináší českým zemědělcům značné výzvy. Konkurenceschopnost České republiky a Evropské unie se totiž propadá. Soběstačnost v klíčových komoditách klesá, a i když jsme měli možnost nakupovat energie levněji, dáváme se cestou, která nás ještě více zavazuje na externí dodavatele, včetně ruských surovin. Navzdory naši snaze nakupovat efektivněji, jsme se ocitli v situaci, kdy ceny energií v Evropě převyšují ty americké až sedminásobně.

Mnozí občané nemají tušení, že Evropská unie prochází zásadní reformou, která ohrožuje naši suverenitu. Ačkoliv jsme dříve měli možnost rozhodovat s právem veta v klíčových otázkách, jako je migrace, do budoucna to může být jinak. Europarlament se snaží změnit pravidla tak, aby v některých oblastech rozhodovala prostá většina, což oslabuje výsadní postavení jednotlivých členských států, včetně ČR. Taková změna by mohla umenšit naší schopnost hájit náš národní zájem.

Zatímco jsme doufali ve zrušení neefektivních regulací, jako je Zelený úděl, nyní je situace ještě komplikovanější. Například, přijetí obchodní dohody MERCOSUR může mít katastrofální dopady na české zemědělce a producenty potravin. I přes nižší ceny z dovozu dochází ke ztrátě dlouhodobé soběstačnosti, trh se zahlcuje nekvalitními potravinami a české zemědělství může utrpět znatelné ztráty.

Dohoda MERCOSUR znamená, že na náš trh mohou přicházet potraviny vyráběné jinými standardy, s jinými postupy, které by na našem trhu neměly co dělat. Zpočátku mohou být ceny lákavé, ale dlouhodobě by platilo, že kvalitní domácí produkty budou vytlačeny na okraj. Pamatujeme si, jak jsme byli dříve soběstační v některých plodinách, jako je zelí. Po přílivu levného zboží z Polska mnozí naši farmáři museli s produkcí skončit, což nás položilo na kolena.

V minulosti jsme se obávali zdražení potravin, a dnes jsme svědky skokového nárůstu cen, například kvalitního chleba, který nyní dosahuje přes 100 Kč/kg. S tím souvisí také zhoršující se epidemicky dostupnost kvalitních masných výrobků. ČR momentálně pokrývá pouze 34 % domácí poptávky. Bez zajištění stability tohoto sektoru se čelíme riziku zásobní krize.

Jelikož situace je alarmující, postulovala jsem několik opatření, která mohou vést k posílení soběstačnosti v oblasti potravin. Jednoduchou legislativní změnou bychom mohli zajistit, aby místní producenti nemohli prodávat pod náklady. Tak, jak to funguje v některých jiných evropských zemích.

Naše ministerstvo by mělo prostudovat úspěšné modely ze Španělska nebo Francie, kde jsou zemědělci chráněni před nekalou konkurencí. V konečném důsledku to znamená lepší zajištění potravinové bezpečnosti pro nás všechny. Je čas, abychom se vzchopili a začali chránit nejen naše producenty, ale i místní ekonomiku. Bez toho se velké korporace mohou stát jedinými vítězi a my budeme pouhými loutkami na jejich trhu.