Ekonomické a demografické údaje jasně ukazují, že Evropa má nad Ruskem značnou převahu. Hrubý domácí produkt (HDP) celé Evropské unie je dnes zhruba devětkrát vyšší než HDP Ruska. Pokud zahrneme i Spojené království a Norsko, náskok vzroste na přibližně jedenáctinásobek. To znamená, že ruská ekonomika představuje pouze asi jednu desetinu výkonu Evropské unie.

Demografické údaje tuto nerovnost dále zdůrazňují. Evropský blok má přibližně třikrát více obyvatel než Rusko, což se promítá do daleko větší pracovní síly a spotřeby.

Ve strategických kapacitách situace není o nic lepší pro Rusko. Výdaje na obranu v roce 2023 ukazují poměr tři ku jedné ve prospěch Evropy. Produkce těžkých nákladních vozidel je opět trojnásobná a celková výroba automobilů, včetně užitkových, je v EU více než dvacetinásobná v porovnání s Ruskem.

Evropa také dominuje v tradičním průmyslu, který Moskva historicky považovala za strategický – ve výrobě oceli překonává EU Rusko přibližně v poměru 1,8:1.

Tato čísla jsou důkazem, že Evropa rozhodně není slabá či zranitelná vůči Rusku. Naopak, pokud dokáže efektivně organizovat a strategicky koordinovat své zdroje, přestává být pouhým hráčem a může se stát silným globálním aktérem. Ekonomicky silnější a technologicky vyspělejší blok zaručuje Evropě stabilnějšímu postavení ve světě.

Ruský vliv v Evropě ale nikdy nezávisel na ekonomické převaze, spíše se opíral o schopnost hrát geopolitický poker, často s nízkými kartami, a především na evropské nerozhodnosti. Evropa dnes má nejen větší vojenskou a průmyslovou základnu, ale také robustnější technologickou a finanční infrastrukturu. Skutečným problémem není nedostatek zdrojů, ale absence koordinace a dlouhodobé strategie.

Pokud se Evropa chce stát skutečným aktérem na globální scéně, musí začít vnímat svá čísla jako zdroj síly a odpovědnosti, kterou možno efektivně využít. Je čas přestat být geopolitickým trpaslíkem a ukázat, že Evropa může hrát klíčovou roli v mezinárodních záležitostech.