![](https://images.maldankon.cloud/5d99b3d8-1dc8-435b-bb0e-30b956849247.webp)
„Důkaz teroru.“ Novinářky navštívily sklep, kde Rusové drželi přes 360 zajatců
2025-01-25
Autor: Petr
Při návštěvě sklepa, kde byli Ukrajinci trýzněni, novinářka Anna Dohnalová popsala, jak nález věcí zanechaných zajatci mluví o jejich utrpení. Vzpomínková jména, vyryté na stěnách, svědčila o beznaději psaní kalendářů, aby udrželi přehled o čase, kdy se zdálo, že už nikdy neuvidí denní světlo.
Zajatci, kteří byli umístěni v malých prostorách, se mohli pouze snižovat nebo stát, protože na jednu osobu připadalo méně než půl metru čtverečního. „Vzduch byl nepříjemně hustý a zajatci se nemohli ani pohnout, natož se najíst. Jejich mučitelé žili o patro výše a spokojeně vychutnávali jídlo, zatímco občas shodili kousek starého chleba k vězňům,“ uvedla Dohnalová.
Zavřených bylo celkem 11 obyvatel, z nichž většina se osvobození nedožila. Ti, co přežili, mohli odejít až po konečném stažení ruských sil z Kyjeva a Černihivské oblasti. Kolega, který s ní byl, popsal atmosféru jako prostoupenou smrtí.
Osudy propuštěných vzbuzují naději, ale také přetrvávající bolest. Nyní je důležité, aby svět slyšel jejich příběhy a snažil se pochopit, co všechno lidé prožili během ruské okupace.
Novinářky podrobně dokumentují své zážitky a výpovědi přeživších v sérii videí, která mají za cíl osvětlit válečné hrůzy pro mladé lidi, kteří je mohou považovat za příliš abstraktní. V rámci diskusí rádoby přesné otázky o tom, jak se cítí přeživší, se odvijí složité debaty o odpovědnosti a medailonky těch, kteří takové zkušenosti sdílejí. Jaký význam má dokumentování takovýchto traumatických událostí? To je otázka, kterou si kladou po celém světě.