Těžko se dá zpochybnit, že politika Donalda Trumpa objektivně škodí Česku. Cla bezprostředně ohrožují český průmysl, rozjezd obchodních válek ohrožující celou českou exportní ekonomiku, rozvrat geopolitické architektury narušuje bezpečnost naší země. To všechno jsou nevyvratitelná fakta.

Zaráží však, že většina českých podporovatelů Donalda Trumpa z doby před americkými volbami odmítá přiznat omyl a nadále se označuje za trumpisty. Co za tím stojí?

U některých je vysvětlení prosté. Přiznání omylu by znamenalo zpochybnění jejich „dokonalosti“, kterou prodávají veřejnosti před volbami. Hnutí ANO tvrdí, že má správný recept na všechno, a tak nemůže připustit, že selhalo v tak důležité záležitosti, jako je odhad mezinárodní situace a její dopady na Česko.

Andrej Babiš, který se k Trumpovi přimkl, potřeboval ukázat, že je místním klonem toho, kdo „to celému světu nandá“. Proto odmítá sejmout červenou trumpovskou čepici, i když Trump začal „nandávat“ i Česku. Z nepříjemné situace se Babiš snaží vykroutit tím, že hledá, co má stále společného s Donaldem Trumpem. Přichází nyní například s tvrzením, že důvodem jeho trumpismu je, že stejně jako Donald Trump vždycky odmítal zelená opatření.

Předpokládá, že lidé zapomenou, že zatímco Trump odstoupil od Pařížské dohody o omezování emisí skleníkových plynů, on, Andrej Babiš, naopak souhlasil se základními obrysy Green Dealu. Důležité je, že se Babiš a jeho lidé aspoň mohou něčeho chytit a nemusí přiznat chybu.

U dalších českých trumpistů, jako například u Motoristů Filipa Turka či jeho „expertů“ je vysvětlení komplikovanější. Označují se za „vlastence“, přičemž Trump objektivně škodí jejich vlasti. Přesto jsou schopni hájit Trumpovu politiku nejen v jednotlivých aspektech, ale i jako celek. Jaký to dává smysl?

Dobře se to dá vysvětlit na jednom jejich argumentu, konkrétně v obhajobě Trumpových cel uvalených na Evropskou unii. Základní argumentační linka je tato: „Proč unie narízká, že Trump zavádí cla na auta, když sama zavedla cla na čínské elektromobily?“ Autoři této logiky zapomínají, že zatímco unie se pomocí cel brání čínskému sociálnímu a ekologickému dumpingu, Trump cla používá jako útok.

Trumpisté argumentují proto, že jsou, stejně jako Donald Trump, v jádru nepřáteli Evropské unie. Trumpovi vadí unie jako silný konkurent, našim nacionalistům překáží v realizaci snu o rozpadu unie a renesanci národních států. Podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ fandí Donaldu Trumpovi navzdory tomu, že bezprostředně škodí své vlastní zemi.

Je však nutné dodat, že někteří čeští předvolební podporovatelé Donalda Trumpa prozřeli. Například Tomáš Pojar, poradce pro národní bezpečnost, rychle pochopil, že Trump je pro nás problém, nikoli požehnání, a to nejen proto, že začal vydírat Ukrajince, ale také kvůli jeho snaze o obchodní útlak Evropy, tedy i Česka. Někteří čestní konzervativci udělali chybu, když podlehli dojmu, že je možné Trumpa brát „vážně, a nikoli doslova“.

Faktem zůstává, že čeští trumpisté, ať už oportunističtí jako Andrej Babiš nebo přesvědčení jako Filip Turek, začali karikovat heslo vládní koalice „patříme na Západ“. Říkají: „Na Západ chceme patřit my, chceme patřit k Trumpově Americe!“

I když si uvědomují, že to je absurdní a odvádí pozornost od závažnějších témat, ve skutečnosti tak nevnímají nebezpečí, které přichází z Východu. Západní Evropa, včetně Kanady, se ocitá pod tlakem, a pokud nebudeme bránit naše hranice, riskujeme, že Západ, který tak obdivují, přestane existovat.

Česká politika tedy čelí výzvám, které vyžadují uvážlivější přístup a jedenčitý pohled na situaci. Podle všeho se však záplava trumpismu v českém prostoru neskutečně kumuluje a my můžeme pouze doufat, že se lidé konečně začnou zamýšlet nad důsledky svého přístupu a tváří v tvář reálným geopolitickým hrozbám se sjednotí v obraně našich zájmů.