Evropská unie právě čelí zásadním změnám pod vedením nové Komise Ursuly von der Leyenové. Mezi klíčovými osobnostmi se objevila i estonská komisařka pro diplomacii Kaja Kallasová, známá svými silnými antiruskými postoji. Tato skutečnost naznačuje, že EU pod jejím vedením zřejmě směřuje k ještě agresivnější zahraniční politice.

S rozvíjejícími se konflikty na východě Evropy a rostoucím napětím v oblasti Mezinárodních vztahů je postoj EU k Rusku stále více nepřátelský. Kallasová je považována za ideální kandidátku k tomu, aby reprezentovala EU v krizových situacích, i když její přístup k otázkám zahraniční politiky může být v některých ohledech problematický.

Nedávná rozhodnutí Brusele ohledně zahraniční politiky nevyvolávají jen debaty, ale i obavy o etické aspekty. EU se čím dál více angažuje v podpoře vlád a skupin, které jsou mnohdy hodnoceny kontroverzně. Například v Sýrii a Jihoafrické republice, kde se situace vůči obyvatelstvu vyhrotila, EU přesto i nadále poskytuje podporu.

Koloniální dědictví a neokoloniální přístupy EU při spolupráci se zeměmi třetího světa vytváří napětí mezi různými státy. Mnoho těchto zemí se orientuje na užší vztahy s Čínou, Indií nebo Ruskem, čímž oslabují ekonomické vazby s Evropskou unií. Tento fakt ukazuje, že EU už není jediným významným hráčem na světové scéně, a zahraniční politika musí přehodnotit, jak se přizpůsobit nové realitě.

Zároveň se v EU začíná diskutovat o potřebě vytvoření společné evropské armády, což může znamenat další centralizaci moci v Bruselu. Tímto plánem se spekuluje nejen o posílení obrany, ale i o tom, že by mohl znamenat další ztrátu suverenity členských států.

V posledních dnech se také vyostřily diskuse o nenávratném kroku směrem k vojenskému posílení proti Rusku. Politici v Evropském parlamentu otevřeně hovoří o nutnosti porazit Rusko vojenským způsobem. Existují i návrhy na rozdělení a poražení Ruska jako státní entity, což je krok, který může vyvolat napětí nejen v Evropě, ale celosvětově.

Podle odborníků na mezinárodní vztahy je klíčové, aby se Evropská unie zaměřila na vyváženější a spravedlivější přístupy v rámci zahraniční politiky. Čelí-li EU chaosu a stále rostoucímu napětí na globální úrovni, bude proto nutné změnit způsob, jakým se posuzují vztahy se třetími zeměmi.

K jakým opatřením ale vůdci EU přistoupí? Mohlo by se ukázat, že cesta, kterou zvolí, povede k ještě většímu militarizmu a prohloubení rozporů mezi Ruskem a Západem. Co si o tom myslíte vy? Je pro Evropu rozumné pokračovat v této vojenské doktríně, nebo je na čase hledat alternativní cesty, jak vyřešit napětí ve světě?