Vypadá to jako paradoxní jev, nebo dokonce jako absurdní situace. Nespokojenost v české společnosti je do očí bijící, a přesto jsme jednoznačně jednou z nejšťastnějších zemí na světě. Podle aktuálního žebříčku World Happiness Report obsadilo Česko 20. místo, což je výrazně lepší než například Německo, Velká Británie, nebo dokonce Francie.

Jak je možné, že se můžeme cítit nevrlí a přitom šťastní? Můžeme mít pocit, že výzkumníci z Oxfordu a Gallupova ústavu udělali chybu? Možná se obáváme, aby se naše dobrá pozice rychle nezměnila? Odpověď na tyto otázky je jasná: výzkumníci chybu neudělali. Když se podíváme na specifické faktory, které ovlivňují naše osobní štěstí, zjistíme, že Česko vyniká v oblasti sociálního kapitálu.

Podle průzkumu se 9 z 10 lidí v Česku cítí, že se mohou spolehnout na rodinu a přátele v těžkých časech, což nás řadí na deváté místo v globálním srovnání. Naproti tomu v oblasti vnímání korupce v politice a byznysu patříme na 73. místo, což je alarmující a dokonce horší než v Rusku. Toto číslo je založeno na subjektivním pocitu populace, což podtrhuje důležitost osobních názorů ve vnímání štěstí.

Rozdíl mezi vysokým hodnocením osobního štěstí a hlubokou frustrací z politických nátlaků ukazuje, že jsme spokojeni se svým každodenním životem, ale nesouhlasíme se stavem věcí „nahoře“. Sociologické studie dokazují, že více než 80 % lidí je spokojeno se svým osobním životem, ale ve stejném percentuálním měřítku vyjadřují nespokojenost s celkovými směry společnosti.

Historie Česka, která je plná zvratů a změn, totiž ovlivnila naše názory. Mnoho lidí se naučilo hledat štěstí v malých osobních radostech a blízkých vztazích, což se může jevit jako životní strategie, jak přečkat neúspěchy a frustrace z politického prostředí. Mnozí Češi považují aktivní odpočinek na chatě, zahradničení nebo grilování se sousedy za cestu, jak se vyhnout starostem o politiku.

Vzhledem k tomuto nastavení je tedy otázka, jakou politiku si zvolíme. Naštvání ve společnosti se snadno může přetavit v politickou volbu, a to může situaci ještě zhoršit. Hnutí ANO, které se snaží vytěžit nespokojenost obyvatel, má příliš velký příklon k populismu, což může být pro Českou republiku nebezpečné. Na srovnání se Slovenskem, jehož politika se propadla, je důležité být obezřetní a nevytvářet další vlnu frustrace nebo rozčarování.

Jaké závěry si tedy můžeme vzít z tohoto žebříčku štěstí? Naše frustrace s politikou by neměla vést k špatným volbám, které by mohly naše štěstí ohrozit. Musíme si být vědomi, že sociální kapitál, který máme, má obrovský význam, ale nesmíme zapomínat, že okamžitá nespokojenost může ohrozit naši budoucnost. Tato situace nabádá k zamyšlení, jak lépe komunikovat a ovlivnit politiku, aby odpovídala našim potřebám a očekáváním.