Adam Vopička, talentovaný hudebník, se svěřil s osobními výzvami, které ho provázejí během jeho hudební kariéry. Přiznal, že ztráta sluchu se stala součástí jeho života, ale i tak nachází způsoby, jak si užívat hudbu naplno.

„Skládání je pro mě nejsnazší, protože si mohu vytvořit vlastní bezpečný prostor. Mohu přestat, kdykoliv chci, a poté se do toho znovu pustit. Ztratil jsem schopnost slyšet poslední dvě oktávy na klavíru, takže se jim vyhýbám. Kytaru slyším sice jinak než běžný člověk, ale stále ji chápu, a proto na ni skládám dobře,“ popisuje Adam svou situaci.

Nejtěžší pro něj jsou živé koncerty, zejména ty s kapelou. I když sluch již není, co býval, jeho uši jsou citlivé a musí se chránit před hlukem. „Jakýkoliv větší hluk mi může způsobit bolest nebo riziko dalšího poškození sluchu. To je pro mě obrovská výzva,“ říká.

Nedávno však zažil průlom: „Měl jsem první zkoušku s novou kapelou a to včetně bicích a elektrické kytary. Měl jsem nová sluchátka „in-ear“ a zjistil jsem, že s nimi opravdu mohu hrát, aniž by mě to bolelo. To mi přineslo velkou radost.“

Ve studiu to má také své výzvy. Když producent přinese klavírní linku, která zasahuje do spektra jeho sluchu, může mu to způsobit fyzickou nepohodu. „Musíme to nějak upravit, aby to fungovalo.“

Adam však svůj stav vnímá jako dar. „Pomáhá mi to vnímat věci jinak a nepohybovat se v sebelítosti. Jsem dokonce opravdu šťastný!“ dodává s úsměvem.

Dnes, kdy jeho nové album spatřilo světlo světa a přicházejí mu pozitivní ohlasy, cítí, že jeho úsilí proti strachu mělo smysl.